Magie útočí - Horká lázeň

Jak jsem slibovala v komentářích pod jedním z příspěvků, tady máte další přeloženou scénu z pohledu Currana, Pána šelem. A to dokonce jednu poměrně ikonickou, když už máme po těch svátcích. ;) (A na další POV se můžete těšit někdy na Nový rok!)

Gordon se v ní zaměřil na to, co se Curranovi honilo hlavou, když se k sobě Kate a Curran měli v horké lázni.

Varování: Obsahuje popis lechtivé scény, takže není vhodný pro čtenáře mladší 15 let.

(Ovšem, když vidím, co dneska prochází v Young Adult, tak si říkám, zda má nějaké varování vůbec smysl dávat. Ale pro klid duše...)

Ne tak úplně související varování č.2 ohledně možných spoilerů: Pokud napíšu k nějakému úryvku, že je nespoileroidní, znamená to, že Vám nevyzradí příběh dané knihy (uvedené ve štítku dole). Pokud zrovna čtete sérii od začátku nebo doháníte resty, vždy si zkontrolujte, z jaké knihy onen úryvek je. Změny rodinných a jiných stavů, které se objevily v již vyšlých knihách, totiž v úryvcích zůstávají.

A teď už přeji jen příjemné počtení... a vše nejlepší do nového roku!    

Záda mě svinsky bolela. Osvobodil jsem se z Katiny klece a následoval ji na Hry. Jako obvykle z toho všeho udělala kapitální bordel na entou a na mě zbylo, abych ho po ní uklidil. 

Musím uznat, že na mě udělala dojem. Nějak se jí podařilo přesvědčit několik z mých nejlepších lidí, aby porušili můj první zákon. Dokonce i Doolittle jí na to skočil. Takže jsem měl dvě možnosti. Zabít všechny zúčastněné, nebo se k nim připojit v aréně a pokusit se je udržet naživu. Vážně, tady nebylo o čem rozhodovat. Ale i přesto ty pomalu zavírající se rány v mých zádech nebolely o nic míň.

První souboj šel jako po másle: hadí žena, šermíř a bizonodlak. Dali metala kletby, Kate dala protivnici takovou hlavičku, že ji poslala do limbu, a ten velký a hloupý bizon zakopl o mou nohu a zlomil si vaz. Druhý souboj neproběhl tak hladce. Dali se překonala. Tygří holka odrovnala prastarého upíra. Jsem si jistý, že jí Jim později někde v soukromí vyjádří svůj obdiv. Já rozerval na kusy trolla, a pak musel zachránit Kate před golemem, se kterým si dávala načas.

Byl celý ze stříbra.

Ona krvácela z rány v boku a zdálo se, že by se jí hodila pomoc. Když jsem ho popadl zezadu, našil do mě stříbrné ostny jako bych byl velký šedý jehelníček. Zatímco jsem ho držel, Kate ho bodla do oka mečem. Byl to dost dobrý úder.

Nedá se říct, že by mi vyloženě poděkovala, ale aspoň ze mě vyřezala to stříbro. Příšerně to bolelo a trvalo to dost dlouho. Kate zuřila. Proč prý jsem skočil na toho golema, že to měla pod kontrolou a jen ať se podívám na ty díry v zádech. Když skončila s ošetřováním, odběhla, aniž by řekla cokoliv dalšího. Počkal jsem, dokud jsem neměl jistotu, že bude z doslechu, a pak jsem střídavě vrčel a nadával dobrých pět minut. Nejspíš už jsem byl zraněný i hůř, ale nepamatuju si, kdy přesně.

Teď už jsem se cítil líp, takže nastal čas ji najít a trochu si popovídat. Potřebovali jsme probrat pár záležitostí. Důležitých záležitostí.

Začal jsem po ní pátrat ve společné místnosti týmu. Jim a Dali se kamsi vytratili... Jejich poschoďová postel zela prázdnotou. Z druhé místnosti jsem slyšel tlumené hlasy Andrey a Rafaela.

Derek ležel na svém lůžku, tvář zakrytou starou brožovanou knihou s chlapem, co byl samá kérka, na obálce. Doolittle seděl v křesle a četl si Casino Royale.

Oba ke mně vzhlédli. Derek začal vstávat.

„Neobtěžuj se. Co to sakra čteš?“

„Velikána Jakea zvaného Had a komando Zmijí.“

Co to sakra?

„Pokoušel jsem se mu dát na čtení něco slušnějšího,“ oznámil mi Doolittle, „ale namísto toho si vzal tenhle odpad.“

„Vy zas čtete novelu o zženštilém britském snobovi,“ odpověděl Derek, jasně se snažil Doolittla popíchnout.

Dlouhou chvíli jsem se na něj díval. Potřeboval trochu ubrat.

Sklonil hlavu. „Omlouvám se.“

„Je to klasika,“ dodal Doolittle.

Nechal jsem je, ať si dál čtou, a vykročil do chodby, kde jsem se snažil vyznat ve zmatené směsici pachů. Pot, krev, víc potu... Kate. Voněla sladce. Zhluboka jsem se nadechl, abych se ujistil, že jdu po správné stopě. Nastal čas lovu.

Pach se vznášel chodbou. Následoval jsem ho. Provedl mě dveřmi tělocvičny, kde prudce zesílil, a pak ztratil na zřetelnosti. Musela sem přijít před nějakou dobou, aby se protáhla, ale potom vešli nějací pitomci a zanechali ve vzduchu vlastní pachové stopy. Na dlouhou chvíli jsem si přidřepl. Aha. Tady ho máme.

Pach procházel tělocvičnou, dál chodbou, až ke dveřím, u nichž stál muž v oblečení Rudé gardy. Dveře měly malé okénko. Podíval jsem se skrz něj.

Horká lázeň. Dlouhé, tmavé vlasy. A mám tě.

Možná byla pořád naštvaná, že jsem se zranil, tak jsem přešel do společenské místnosti, našel dvě piva, a pak se s nimi vkradl zpátky dovnitř.

„Dar na usmířenou.“ Hmmm, dobroučké pivo... ty víš, že ho chceš.

Kate natáhla ruku a vzala si ode mě Coronu. Zatím to ušlo.

Musel jsem ji ze slušnosti varovat, než shodím ručník a vklouznu do horké lázně. Nechtěl jsem, aby omdlela a utopila se. Samozřejmě, kdyby se dostala pod hladinu, rytířská čest by mi velela ji vytáhnout a dát jí dýchání z úst do úst. Najednou jsem si všiml, že to vypadá jako by se koupala nahoře bez. Omrknu ji jen trochu. Možná jsem džentlmen, ale rozhodně ne svatý.

„Hodlám si sundat ručník a skočit do vody,“ prohlásil jsem. „Raději tě varuju předem.“

„Už jsem tě viděla nahého.“

„Nechtěl bych, abys s křikem utekla nebo něco podobného.“

„Moc si fandíš.“

Shodil jsem ručník a vlezl dovnitř. Zůstala při vědomí a neskácela se. Škoda. Já už byl připravený zachraňovat.

„Jak jsou na tom tvá záda?“ zeptala se.

„V pohodě,“ zalhal jsem. „Díky.“

„To nestojí za řeč.“

„A co tvůj bok? Nebolí?“ Věděl jsem, že musí, stejně jako ona musela tušit, že to stříbro mě v hrudi a na zádech pálilo jako oheň.

„Ne.“

Nepřiznala by slabost o nic víc než já.

„Hodláš Jima vyhodit?“ zeptala se najednou po dlouhém doušku piva.

Chvíli jsem odpověď zvažoval. Proč jí na tom záleží? Bude se o tom se mnou hádat?

„Ne,“ odpověděl jsem nakonec. Poslouchala. Líbilo se mi, když jsme seděli takhle blízko u sebe, aniž bychom se hádali. Pro jednou do mě nekopala, ani mi nemávala tím svým mečíkem před obličejem. A pokud budu mluvit dál, zůstane takhle, uvolněná a v horké lázni. Nahoře bez, i když pod hladinou. „Přiznávám, že kdybych dával větší pozor, utnul bych to už v zárodku. Nikdy se to nemělo dostat do tohoto stavu.“

„Jak to myslíš?“

„Jim přebral dohled nad bezpečností osm měsíců před tím, než se objevil Rudý stalker. Wampyr byl jeho první velká zkouška. Podělal to. My všichni. A pak přišel Bran. Třikrát ukradl mapy, procházel Pevností, jak se mu zlíbilo, zaútočil na tebe, když jsme tě měli pod ochranou, a zneschopnil celý průzkumný tým včetně Jima. Ten to dodnes považuje za osobní selhání.“

Nejhorší na Branovi bylo, že se Kate podle všeho líbil. Měl takový ten druh šarmu, kdy jste mrkli, usmáli se a vykecali se úplně ze všeho. Bylo jednoduché se takhle chovat, když nemáte na starosti patnáct set kožoměnců a váš denní program není rozvržený do poslední minuty. Nestačilo být připravený podpořit svou autoritu násilím. Museli jste pečlivě zvážit, jaké násilí použít, kolik, abyste to nepřehnali, kdy ho použít a kdy být zase trpělivý. I přesto, že mě někteří považovali za tyrana, jsem se jím nikdy nechtěl stát, a většinu času mi zabíralo, abych se v něj neproměnil.

Bran se choval jako děcko. Ten chlap si prožil tři životy, ale pořád se choval jako rozmazlený puberťák, laškoval v posteli s pěknýma holkama, rval se a všechno mu to procházelo bez následků. Když něco posral, mohl pelášit zpátky ke své bohyni a veselému táboráku, nebo co to tam v mlze schovával. Všechno, co jsem dělal, mělo následky, a nemohl jsem od toho jen tak utéct.

Jestli Kate chce někoho jako on, nikdy by nám to neklapalo. I kdybych takový chtěl být, a vzácně nastaly chvíle, kdy jsem si to mohl dovolit, stejně by to nešlo. Takový jsem prostě nebyl.

Zadíval jsem se na ni. Pokrčila ve vodě rameny, lehce je zdvihla nad hladinu. Rozhodně nahoře nic neměla.

„Uměl se teleportovat. Jak se dá cokoliv uhlídat před člověkem, který se prostě zčistajasna objeví a pak zase zmizí?“

Ponořil jsem se o něco hlouběji do teplé vody, napětí v ramenou mi povolilo.

„Kdybych věděl, jak těžce to Jim nese, zdůraznil bych mu to. Pamatuješ si, když tě chtěl použít jako návnadu?“

Zamračila se. „Pamatuju si, že jsem mu chtěla jednu vrazit.“

„To byl první signál, že je něco špatně. Jeho priority se změnily ve ‚vyhrát za každou cenu‘. Už tehdy jsem si myslel, že je to podivné, ale kolem se děla spousta šíleného svinstva, tak jsem to nechal plavat. Jim pak začal být paranoidní. To většina šéfů bezpečnosti sice bývá, ale Jim dal tomu slovu nový rozměr. Začal být posedlý vyhledáváním možných hrozeb, a když to Derek podělal a nechal si rozmlátit obličej, Jima to odrovnalo úplně. Nedokázal snést zodpovědnost za Derekovu smrt a za to, že bych kluka musel zabít. Chtěl to spravit za každou cenu. V podstatě tady ten problém už nějakou dobu byl, a já ho přehlédl. A jsem si zatraceně jistý, že se mi o něm dřív nezmínil.“

Znám Jima už dlouho a je příliš hrdý, aby přiznal, že se něčeho bojí, ale kdyby se z kluka stal lupus, zlomilo by ho to. Jeden z nás, nejspíš já, by ho musel zabít. Zajímalo by mě, jestli by to Kate pochopila, nebo by mi zvládla odpustit, kdyby k tomu došlo.

„Nemůžu vždycky se vším udržovat krok a Jim byl jediný, kdo nikdy kvůli ničemu nezačal panikařit. Počítám, že na něj teď holt přišla řada. Takže abych odpověděl na tvou otázku… ne, nemám důvod mu tu funkci vzít. Pro svou práci má nadání, a když vezmu v úvahu, proti čemu stojí, vede si ještě dobře. Kdybych ho vyhodil, tak ho budu muset nahradit někým, kdo má méně zkušeností a víc toho zkazí. Tohle je ponaučení. Tři měsíce tahání těžkých kamenů by mělo odplavit všechen jeho stres.“ Neřekl jsem jí, a ani říkat nemusel, že Jim je můj nejlepší kamarád a já mu důvěřuju jako vlastnímu bratrovi.

Naslouchala mi, když jsem jí tohle všechno vysvětloval, a já si uvědomil, jak je fajn, když si takhle povídáme. Tiše jsme seděli, užívali společnost toho druhého. Její výraz ztratil svou tvrdost. Tu tvrdost jsem chápal, potřebovala ji. Když se tváříte, že jste připravení se porvat, můžete vyhrát většinu bitev bez jediné rány. Ale teď, s rozpuštěnými vlasy a uvolněnou tváří vypadala nádherně. Zajímalo by mě, jestli si to uvědomuje Ne, nejspíš ne. „Takže, ty jsi mě nechtěla vidět zraněného?“

„Nechtěla jsem, abys musel zabít Dereka,“ řekla, oči stále zavřené.

Počkat, cože? „A kdyby se z něj stal lupus?“

„Postarala bych se o to.“

Řekla to jako alfa, věcně, nepokoušela se dělat ramena.

„A jak přesně jsi plánovala vynechat z toho Jima? Byl v té chvíli alfa s nejvyšší hodností. Byla to jeho povinnost.“

Spíše strašlivá zodpovědnost, kterou jsme museli nést. Zajímalo by mě, jestli by to opravdu udělala. Všichni jsme věděli, že jí na Derekovi hodně záleží, a hluboce by ji ranilo, kdyby ho musela zabít. I mně by ublížilo, kdybych ho musel usmrtit.

Rozhodl jsem se, že by toho byla schopná. Možná, že jí na mně záleželo natolik, aby mě ušetřila bolesti. Kolik lidí by to pro mě udělalo, ze všech těch žen, se kterými jsem v průběhu let byl?

„Povýšila jsem se nad něj,“ pokračovala. „Prohlásila jsem, že jelikož jsi přijal pomoc Řádu, stojím nad nimi všemi.“

„A oni ti uvěřili?“ Pomalu mi začalo docházet, že ji poslechli. Heh.

„Jo. Ještě jsem se pro zvýšení dramatičnosti na všechny hrozivě mračila. “

Zpražila je svým alfa pohledem. Snažil jsem se nesmát. Bylo to svým způsobem roztomilé. Rád bych to viděl.

Když jsem byl naštvaný, oči mi zářily. Vlastně jsem to mohl dělat kdykoliv se mi zachtělo. Když jsem někoho pražil pohledem, rozhodně to cítili, a velmi toužili po tom, abych se díval na kohokoliv jiného. Její tvrdý pohled nebyl špatný, ale já hrál první ligu. Šlo o dobrý nástroj.

Opírala se o stěnu lázně, a zdálo se, že její pohodlně. Zamířil jsem ve vodě k ní.

„Naneštěstí mi oči nesvítí jako vám.“

„Nějak takhle?“ Zeptal jsem se, ústa jen pár centimetrů od jejího ucha, ruce položené z obou stran vedle ní. Byla tak blízko, hřejivá a mokrá.

Prudce otevřela oči. V jejím pohledu jsem spatřil překvapení, a ještě cosi jiného. Mohlo by to být pozvání?

„Nechtěj po mně, abych tě přetáhla lahví přes hlavu,“ pohrozila mi tiše.

„To neuděláš. Nechceš, aby mi někdo ublížil.“

Zapátral jsem v jejím výraze. Ano nebo ne? No tak, Kate, ukaž mi něco, od čeho bych se mohl odrazit.

Pohnula se ke mně a já ji popadl. Konečně. Objala mě pažemi. Přejel jsem jí rukama po těle, cítil pod nimi silné, hladké svaly. Nepoložila se na záda, nečekala, že převezmu iniciativu. Přitiskla se ke mně, silná a ohebná. Bylo to vzrušující. Chtěla mě. Nešlo jen o pasivní přijímání, aktivně se zapojovala.

Políbil jsem ji. Už teď jsem byl vzrušením tvrdý a tohle jen přililo olej do ohně. Bože, tolik jsem ji chtěl. Možná víc než cokoliv v životě. Ale musel jsem si být jistý. Prostě nikdy nevíte. Nechtěl jsem, aby toho litovala. Chtěl jsem, aby mě chtěla.

„Jen jestli chceš… řekni ne, a přestanu.“

„Ne,“ odtušila tiše.

Ach bože. Vydechnout, ovládnout se, o krok ustoupit. Nechat ji být. Pomalu jsem se odtáhl.

Zadívali jsme se na sebe.

„Tak dobře,“ pověděl jsem jí.

Položila mi dlaň na hrudník. Když se mě dotkla hřejivými prsty, něco mezi námi přeskočilo, jako jiskra statické elektřiny. Srdce mi divoce bušilo. Něžně jsem vzal její ruku a přitiskl si ji ke rtům. V klidu, chlapče, jdi na to pomalu.

Odtáhla ruku a já přistoupil blíž. Rty mě laskala na krku. Přiváděla mě k šílenství. Musím ji mít.

„Co to děláš?“ Zavrčel jsem a uvažoval, jestli mě jen dráždí, nebo mě taky opravdu chce.

„Tahám smrt za vousky,“ vydechla tiše.

Znovu mě políbila. Musel jsem ji nechat, ať převezme vedení. Do ničeho ji netlačit, nevystrašit ji. Pokud v tom máme pokračovat, bude muset ten další krok podniknout sama.

Rukama mi bloudila po těle, hrudi, ramenou, sjela dlaněmi po bicepsech. Trochu jsem zatnul svaly a snažil se vzpomenout, jak se dýchá. Bože jo, rozhodně na to dojde.

„To znamená ano, nebo ne?“ zeptal jsem se.

Vklouzla ke mně a lehce mě kousla do spodního rtu. Bože jo! To je ano. To je rozhodně ano. „Budu to brát jako ano.“

Popadl jsem ji a přitáhl si ji na sebe. Holá kůže. Neměla na sobě vůbec nic. Znovu jsem ji políbil, jazykem vklouzl do jejích úst. Objala mě kolem krku, ňadry se mi opřela o hrudník. Mmmm… Odhrnul jsem jí jednou rukou vlasy z krku a políbil ji na jemnou křivku hrdla, vzal ji za pevný zadeček a přitiskl si ji k sobě. Uvědomoval jsem si skoro až bolestně, že mi obkročmo sedí na erekci.

Konečně...

Zpoza dveří se ozval Derek svým novým hlasem, spíš připomínajícím vrčení, a trval na tom, ať ho pustí dovnitř.

Tak to kurva ne, teď rozhodně ne. Pokud ho nepošlou pryč oni, asi ho zabiju já sám.

Ruku jsem měl stále položenou na Katině prsu, něžně jí třel bradavku. Znovu jsem ji políbil. Neposlouchej ty hlasy za dveřmi, Kate.

Někdo něco řekl a Derek zavrčel cosi na způsob, že je členem týmu. Pokud se sem přiženeš, moc dlouho jím už nebudeš.

„Currane,“ zašeptala Kate. „Currane!“

Ne. Byl jsem nahý, ona taky, seděla na mně, a budeme to dělat.

Dveře se začaly otevírat. Nedělej to, krucinál. Nechoď sem nebo tě kurva uškrtím. Otoč se a odejdi. Nemusíš se mnou zrovna teď mluvit.

Kate mě praštila něčím do zátylku a já se ponořil pod vodu.

Pět podělaných minut. Ani těch pět podělaných minut pro sebe mi nedopřejí.

Napočítal jsem do deseti a pak se vynořil na druhé straně bazénu. Kate seděla na své straně lázně, tvářila se, jako by se nic nestalo. Derek jí říkal něco o ruce v krabici. Useknuté ruce. Proč ji kruci musel přinést zrovna teď? Mělo to vůbec smysl?

Kate zavřela oči. Vypadala pobouřeně.

„Předejte ruku Rudé gardě,“ pověděl jsem mu. „Do zítřka s tím stejně nemůžeme nic udělat.“

Vypadal, že chce ještě něco říct. Zadíval jsem se na něj. Derek se otočil na patě a bez dalšího slova odešel. Chytrý kluk.

Upřeně jsem se na ni zadíval přes celou lázeň. Kde jsme to skončili?

Zadívala se na mě, tvářila se vzdorovitě. Milá, sladká Kate byla pryč.

„Promeškal jsi šanci. Už se k tobě nepřiblížím, takže můžeš ty světlomety klidně vypnout.“ prohlásila.

Zlato, to ani nemusíš. Já přijdu k tobě.

Zamířil jsem k ní.

Stála tam naprosto nehybně. „Ne.“

Zastavil jsem se. Kruci.

„Chtěla jsi mě,“ řekl jsem. Oba jsme to věděli.

„Ano, chtěla,“ přiznala.

No vida, bylo to tak těžké?

Zkřížila ruce na prsou. Takže na to nedojde, rozhodně ne dnes večer.

„Co se stalo?“ Zasloužil jsem si alespoň vysvětlení.

„Vzpomněla jsem si, kdo jsem, a kdo jsi ty.“

Dobře, tak takhle to tedy je.

„A kdo tedy jsem?“ zeptal jsem se, i když hlavní otázkou bylo, co si o mně myslí ona. „Pouč mě.“

„Jsi chlap, který si rád hraje a nesnáší prohru. A já jsem idiot, který na to neustále zapomíná.“

Ne, já jsem idiot, který tady sedí a stojí mu jak stožár.

„Otoč se, prosím, chci vylézt ven.“

Ne. Posadil jsem se, opřel se zády o zeď lázně a uvolnil se. Ona mě viděla nahého, tak bude jen fér, když ji uvidím zase já. Když už chce nabručeně vyrazit pryč, alespoň si můžu užít ten výhled.

Zpražila mě pohledem.

Žádné takové.

Kate zhluboka vydechla a vstala. Byla dokonalá. Silná, ale stále ženská.

Těch věcí, co bych s tím tělem mohl dělat. Neměla ani tušení. Zjistil jsem, že jsem zasténal a radši jsem sklapnul.

„Fajn,“ opáčila.

Ano, to nám mohlo být. A ještě pořád může, jestli se vrátíš zpátky do vody.

Zabalila se do ručníku. Bylo by tak jednoduché ji popadnout a stáhnout ji zpátky do lázně. Mohl bych to udělat, ale neudělal jsem. Odešla s důstojností nedotčenou a ručníkem na svém místě.

V té chvíli jsem pociťoval zatraceně silnou touhu někoho najít a ublížit mu. Zůstal jsem v horké lázni, dokud to nutkání a všechna jiná pomalu neodezněly.

Ještě jsme spolu neskončili, to ani zdaleka ne. Pořád jsem cítil její vůni. Pamatoval jsem si, jaká byla na dotek. Jak chutnala. Tohle nebyl jen tak nezávazný sex, ale párování. Kate se stane mou družkou. Ať už to bude stát cokoliv, trvat jakkoliv dlouho, nakonec bude se mnou.







Zdroj obrázku zde.